Našim vnoučkům skončila škola. Domů přinesli krásné školní zprávy, pyšnili se s nimi a s nenapodobitelnou radostí zahájili tolik očekávané prázdniny! Začaly jejich dny plné slunce, dětských her, poznávání nových krajů, zábavy i odpočinku. „Všechno, jen ne školu…“, vřískají! […]
Všude kolem nás a mezi námi, aniž jsme si toho často vědomi, žijí zajímaví a pozoruhodní lidé. Mají svou práci, která je živí a ve svém volném čase pěstují své záliby a rozvíjí svůj skrytý a osobitý umělecký talent. Propojení těchto vlastností dává jim i našim životům neopakovatelné kouzlo. […]
Při častém příchodu do mé rozsáhlé knihovny, mne mé vzpomínky zavedou k mému tatínkovi a k jeho největší zálibě, kterou byla regionální historie a studium dávno minulých a téměř zapomenutých dějin milované Moravy. Ze všeho nejvíce ho zajímalo 9. století a období Velkomoravské říše. Pro silně věřícího katolíka především život a dílo věrozvěstů Slovanů svatých Cyrila a Metoděje. Sádrové odlitky mikulčických nálezů, dar mého otce k patnáctinám, zdobí dodnes stěnu osobní bibliotéky… […]
V hluboké noci mne probudilo vzdálené kokrhání kohouta. „Asi zpívá ze sna, jako moje vnučka. Ta se ve svém snu hlásí s odpovědí jako ve škole a volá: Já to vím! Já to vím…! Vyvolejte, prosím, mě!“, myslím si. Ve dvoře se tiše chvějí a šumí listy javoru, otevřeným oknem vstupuje do místnosti chlad a bezhvězdná obloha dává tušit, že je zataženo. Je čas senoseče. Čas, který nezbytně potřebuje teplo a sucho, a to se našim končinám již několik dnů úspěšně vyhýbá! […]
Ve věku zralého seniora prožívám krásné chvíle se svými vnoučaty a jejich kamarády. Pozoruji jejich zájmy, podporuji všemožné zábavy a hry, učím je v dílně práci s pilkou, kladívkem a hřebíky, dlátkem, opatrně s pásovou bruskou. Každý z mých vnuků dostal, přes určité obavy rodičů ze zranění, k šestým narozeninám nám všem dobře známý nožík „rybičku“. O to pečlivěji jsem je učil s nožíkem zacházet a užívat jej k dalším klukovským hrám a činnostem. Naučil jsem je za našich dětských let velmi oblíbenou „školku s nožem“, poznali, jak správně odřezat větev, jak lehce strouhat kůru, vyhladit očištěné dřevo, jak zaostřit klacíky pro opékání špekáčků. Se zavíracím nožíkem si hrají i jejich sestry. […]
Nedaleko Kyjovského Toskánska ležící obec Svatobořice-Mistřín si o prázdninách připomene 60. výročí sloučení. Občané původně samostatných obcí s bohatou a pestrou historií, propojených mnoha příbuzenskými vztahy i příslušností ke společné farnosti, již dřívější vysloveně politické rozhodnutí nekomentují a užívají si hodnotného a spokojeného společného života v moderní slovácké vesnici. […]
Titulek nás nasměruje do minulosti dávné 170 let. Právě tolik roků uplynulo od narození hudebního skladatele Leoše Janáčka. Se jménem tohoto velikána Moravy je spojeno nejen mnoho věhlasných hudebních děl, ale známá je i jeho činnost pro studium, sběr a dokumentaci lidové mluvy a písní v jednotlivých národopisných regionech. […]
Ani tři týdny po studené noci, která svým jitřním mrazivým dechem vzala malým i velkým zahrádkářům všechny naděje na dobrou úrodu a v čase, kdy titíž vážili na pomyslných vahách, zda přijmout nabízené kompenzace nebo raději je směnit za příslib nulové daně z tichých vín, tehdy v zahradách dozrávaly první plody z letošních (zatím nemnohých) darů nebeských… […]
Kdo by neznal začátek úchvatné lyrickoepické básně K. H. Máchy, která opěvuje i lásku a přírodu. Právě včera „byl pozdní večer – první máj, lásky čas!“ Láska a oddanost se mezi živými bytostmi může projevovat různě. Někdy tak, až jsme sami její podobou překvapeni, ba doslova nadšeni… […]
Před více než půl tisíciletím se v době Česko-uherských válek stala východní polovina Království českého, konkrétně území Moravy, Slezska i východních Čech místem krvavých bojů. Válku zahájil po uvalení papežské klatby na českého krále Jiřího z Poděbrad jeho zeť Matyáš Hunyadi, u nás známý spíše jako Matyáš Korvín, který se stal vykonavatelem trestné výpravy a postupně se svým vojskem i jako český spolukrál ovládl většinu jmenovaných území našeho království i Lužice. […]