Tři králové odstartovali čas plesů
Skončil první týden nového roku. V časech běžných se během ledna i února vždy v sobotu večer rozzářily vyzdobené taneční sály. Nastala krásná doba masopustních veselic. […]
Skončil první týden nového roku. V časech běžných se během ledna i února vždy v sobotu večer rozzářily vyzdobené taneční sály. Nastala krásná doba masopustních veselic. […]
Teplé počasí posledního dne minulého roku, během něhož konečně rozkvetly za oknem i „barborky“, vrcholilo překrásným, romanticky zabarveným západem slunce. Blankytnou, pozdně odpolední oblohu nad horizontem lemovala červeň a žluť odrazu paprsků zlatého terče za obzor klesajícího slunce, když tu se na ní zjevil obrovský kříž, stopa letadel křižujícím předvečerní oblohu. […]
Stalo se to během jedné hry stolního fotbálku, v momentě vypjatého soustředění. Malý vnouček čutal velmi ostře, pálil ze všech pozic a vedl nade mnou 8 : 7. Další střela, další gól v mé brance. Chlapec si s radostí zakřičel „dědo, už vedu o dva góly!“ a najednou přidal záludnou otázku „a dědo, čím jsi byl?“ Manželka, hotovící vánoční cukroví, zpozorněla a čekala mou odpověď. Chvíli jsem váhal a chystal rozehrávku kovového míče. Nakonec jsem dosti lehkovážně odpověděl „byl jsem filozof.“ […]
Přichází nejkrásnější svátky v roce se svým nezaměnitelným kouzlem. Po čase adventním prožijeme Štědrý večer, Narození Páně a Svátek Štěpána. Každý sváteční den má své specifikum a udržované prvky tradice. V mnoha rodinách začíná štědrovečerní večeře po východu první hvězdy potřením oplatku medem. Oplatek vyrobený z dílů oplatkové a polohrubé mouky a vody, symbolizuje prostý chléb a připomíná u stolu sedící rodině svornost a lásku. […]
V nezdravém ovzduší dnešní doby je přání pevného zdraví velmi vítané. V mém dětství a začínajícím mládí budil jeden pozdrav spíše rozpaky a úsměv. Přesto bych se k němu v této době rád vrátil. […]
V ten magický mikulášský zimní předvečer stáli za dveřmi svatý muž i s andělem a čertovskou družinou. V náručí schoulení vnoučci byli po svých neplechách upozorňováni rodiči na jejich příchod! Děti vědí, že všechno není tak, jak dospělí říkají, ale co kdyby. A tak je jejich dušička malinkatá a přítomnost dědy nebo tatínka situaci jistí. Ale cizí lidé v divném oblečení stojí v pokoji, kde si ještě před chvílí hráli, a ti hrozní divocí čerti za dveřmi je děsí! Nejmenší usedavě pláče, vnučky se krčí v náručí tatínků, nejstarší vnuk srdnatě stojí a čeká. […]
Po krásných slunečných a teplých dnech pozdního léta zavítal i do moravské krajiny studený severský vzduch a první ledové ráno všechny překvapilo. Bílé krystalky jinovatky se třpytily na trsech trávy, na dřevěných částech chodníku, na listech okrasného zelí i rozmarýnu, na okrajích hrud čerstvě zrytých záhonů. Nečekanou jitřní proměnu prozařovaly sluneční paprsky od horizontu se zvedajícího zlatého kotouče, dopadající na jemný bělostný háv. Vítej, krásný a ledový zimní čase! […]
Každý se o ní nerad baví, pro mnohé je naprostou neznámou, většina se jí raději obloukem vyhne. Přesto je již čtvrt tisíciletí nedílnou součástí našich dědin a měst, jejich veřejných zahrad, kam pochováváme své zemřelé blízké. Ty nevelké stavby stojí v rohu hřbitova a skrývají věci, ke kterým se živý člověk nerad a opatrně, ba s určitým despektem, sotva jen přiblíží. […]
Mikulčické hradiště tvoří nejrozsáhlejší archeologické naleziště z dob Velké Moravy. Za dávných časů patřilo k nejvýznamnějším střediskům říše Moravanů. Opevněný areál s velmožským palácem, dvanácti kostely a rozsáhlým pohřebištěm mohl být přímo jejím centrem. Dvakrát proběhl pokus o zápis na seznam světového dědictví UNESCO. Nynější třetí slibuje úspěch i díky zapojení dalších velkomoravských lokalit, jak píše dlouholetý ředitel archeoparku František Synek. […]
Podmračený, od rána chladný a větrný den připomněl, že na bílém koni má přijet svatý Martin. Dle novodobého zvyku si vinaři v 11 hodin 11 minut připili mladým svatomartinským vínem. K obnovené tradici, s kořeny v 18. století v časech císaře Josefa II., připravili nová vína s typickou chutí svěží a ovocnou. Vína však zrála jen pár týdnů, nezískala ještě osobitý charakter a časem ztratí svěžest a chuť. I proto je třeba je vypít do Velikonoc. Při sklence nového vína jsem si přiznal, že s podzimní dobou se do života vrátila staronová nejistota. […]