Příroda nám v každém ročním období přináší nemalé množství nádherných dnů a ještě malebnějších výhledů do krajiny. Nejsou to jen romantické filmy americké produkce, využívající dovedně barevných nálad tamní krajiny, ale podobná kouzla proměn podzimní přírody se nachází také na naší Moravěnce milé, což mně vždy naladí do příjemné melancholie a snění nad krásou, ale i pomíjivostí života… […]
Celý život nás provází, usnadňuje nám vzájemnou komunikaci, potěší sběratele známek, potěší pohlednicí, dopisem, dárkem od blízkých. Pošta je nejstarší veřejnou službou! V našich zemích je rozvíjena od roku 1526, kdy na trůn usedli Habsburkové! Za vlády otce Marie Terezie – císaře Karla VI. – byla do té doby soukromá služba provozující poštovní přepravu převzata do státní správy. […]
Jižní a východní Morava je známá velkým a trvalým dodržování mnohých lidových tradic, které jinde již dávno ztratily své opodstatnění a vlastní život. Nejsou to jen nejvýraznější a nejvíce viditelné a dejme tomu i slyšitelné projevy lidové kultury, tedy pestré a ve své variabilitě obdivuhodné lidové kroje a písně, ale i drobné střípky, které mají doslova jepičí život. Stačí se jen pozorně dívat kolem sebe. […]
V době, kdy dle Ludvíka Vaculíka „budou Češi chatrnější kostry rozleptaní a rozmazaní v Evropě“ (psáno v tristní předtuše v roce 1995!), se mně zcela náhodou dostal do rukou výuční list k řemeslu kolářskému vystavený dne 3. srpna 1902 Josefu Cápkovi. Certifikát, který vydalo „Společenstvo živností v Kyjově z dřeva a kovu pracujících“, je parafován kolkem z roku 1898 v hodnotě 30 Heller a je v mnoha směrech pozoruhodný a podnětný pro dnešní mládež i současnou politickou garnituru! […]
V těchto dnech uplynulo deset let od okamžiku, kdy zaměstnanci památníku Velké Moravy v Mikulčicích ve spolupráci s archeology z tamního vědeckého a badatelského centra rozebrali před rekonstrukcí návštěvnického pavilonu I a v krabicích do depozitářů uložili stálou archeologickou expozici, kterou celá desetiletí obdivovali návštěvníci a jíž dominovaly dva dubové čluny dlabanky… […]
V naší rodině mizely z domácí cukřenky pravidelně kostky bílého zlata. Rodiče mých vnuků se nad tím pozastavovali a svým ratolestem za oblíbené chuťové zpestření jejich jídelníčku vždy pořádně vyčinili. S touto skutečností se rozproudily ostré diskuze, zda je cukr pro děti vhodný, a jak může či nemůže ovlivnit zdraví jejich ratolestí. […]
Ve známé zlidovělé písni se zpívá o krásné zemi osázené vinným křem. Tou zemí je Morava, na jejíchž slunečných stráních a výhodně položených tratích založili naši předkové vinohrady. Právě v nich a také v zahradách je nyní pozdně letní čas zralých plodů. Stačí utrhnout, ochutnat… […]
Po dovolenkové anabázi v údolích lesů, vod a strání jesenických, se běh života vrátil do obvyklých kolejí. A protože je všeobecně známo, že důchodci nemají nikdy čas, tak i na moji maličkost se opět navalilo mnoho neodkladné práce! Vedle pravidelné údržby trávníků a keřů dvora a zahrady, přerostlých z dostatku vláhy i tepla, měl po tři podvečery přednost sběr brambor. Práce v dílně, pravidelný sběr hrušek na kvas, třetí sečení trávy a její sušení na seno pro chované králíky… […]
Při dovolené jsme navštívili nový chrám Panny Marie Pomocné v lesích nad Zlatými Horami. Zdejší nádherné poutní místo bylo péčí věřících obnoveno v letech 1993 – 1995 a dnes svou polohou uprostřed lesů patří k vyhledávaným mariánským lokalitám, podobně jako chrám na Svatém Hostýně. […]
Skrývaly se za hambálkem u štítu střechy, v zaprášeném a pavučinami propleteném tmavém koutě. V tom nedůstojném a špinavém prostředí živořily dlouhá desetiletí. Jako již nepotřebné je tam odložil starý hospodář. Kdysi byly součástí života jeho rodiny a vystavovaly v odiv svůj tvar i obsah na mnoha rodinných slavnostech. Ve špíně se tísnila nevelké skupina sklenic a skleniček různých tvarů. […]