Fejetony Františka Synka

Během života pozemského získají lidé mnoho životních zkušeností, které někteří dovedou vtipně sdělit svým potomkům. O jednom takovém, a to ze strany své stařenky, mně vyprávěl kamarád. Jeho pramatka jednou začala vzletně uvádět své moudro: „Jirko, život je jak květinová louka!“ Můj kamarád se těšil, co bude následovat. Kdo by neměl rád květinové louky. Jenomže jeho babička, zkušená, moudrá, laskavá a pracovitá ženská, jak ji sám charakterizoval, pokračovala dál. […]

Slunečné, byť mrazivé lednové dopoledne mne vylákalo do ulic trošku protáhnout u počítače lenošením ztuhlé tělo. Na vycházky do přírody a okolí dědiny se nechávám zlákat svojí paní skoro každé odpoledne. Chůzi bez cíle po asfaltu cyklistických stezek však příliš rád nemám, ale společná zimní procházka a pořádné protáhnutí nohou i plic určitě není v tomto období lenošení v teple domovů na škodu. Za tu hodinku na čerstvém vzduchu nezvyklé pozdně odpolední pobolívání nohou a šlapek chodidel stojí. A potom, prý šlapat chodník je lehké řemeslo… […]

Stalo se to během jedné hry stolního fotbálku, v momentě vypjatého soustředění. Malý vnouček čutal velmi ostře, pálil ze všech pozic a vedl nade mnou 8 : 7. Další střela, další gól v mé brance. Chlapec si s radostí zakřičel „dědo, už vedu o dva góly!“ a najednou přidal záludnou otázku „a dědo, čím jsi byl?“ Manželka, hotovící vánoční cukroví, zpozorněla a čekala mou odpověď. Chvíli jsem váhal a chystal rozehrávku kovového míče. Nakonec jsem dosti lehkovážně odpověděl „byl jsem filozof.“ […]