Ve dnech první dekády května v nás rezonuje závěr Druhé světové války v naší zemi. Právě na události této neblahé doby na Kyjovsku se zaměřil historik Jan Kux a v roce 2005 v nevelké publikaci „Pomníky zarůstají“ připomněl osudy krajanů, z nichž mnozí položili za svobodu a vlast svůj život! […]
Ve své profesi jsem byl přečasto VIP hostem festivalových akcí a směrován k ubytování v lepších hotelových resortech. Tehdy mně imponovalo označení „velmi důležitá osoba – very important person“. Být v této skupině pozvaných bylo velmi příjemné. Přístup na festivalové akce bez omezení, veselé večírky s hudbou a tancem, dostatek občerstvení všeho druhu, na hotelích útulné a bezchybně čisté prostředí, skvělý personál, klid, pohoda a vše zdarma! Cenami za služby jsem se nezabýval… […]
Loni tomu bylo 430 let od narození učitele národů Jana Amose Komenského, na jehož výchovné metody – zdá se – zapomínají i v jeho rodné zemi. Požadavky na výuku a základní vzdělání se změnily, ale komňanským rodákem preferované poznání vlastních kořenů a oddanost vlasti, byť největší Moravan, Komenský sám preferoval evropskou spolupráci, by měly zůstat! Budou mít místo v nové školní výuce? „Odvážné“ myšlenky ministra školství na sloučení hodin (tedy omezení výuky) hudební a výtvarné výchovy do všeobecného kulturního předmětu tomu nenasvědčují. […]
Celý život obdivuji Moravu jako zemi nebývalých krás. Večer, když zase díky teplému dni pravidelně sedám se skleničkou vína na naší obytné zahradě pod vzrostlou a brzy určitě bohatě kvetoucí jabloní, pohledem kolem sebe si připomínám krásy Moravy, mé milované a obdivované země! […]
V loňském roce uplynulo 1200 let od první písemné zmínky o Moravanech. Jednalo se o významnou událost, kterou by jiné evropské národy, případně celé státy, náležitě oslavily a připomněly si tak svou identitu i bohatost svých kulturních kořenů. A co v našem případě? Bylo toto výročí náležitě připomenuto? Byly oslavy této významné události adekvátně využity k podpoře historického a kulturního odkazu našich dávných předků? Více v aktuálním zamyšlení Františka Synka. […]
Čas velikonočního koledování je dobou pro pozorování proměny našich dětí. Chlapci kolem dvanácti let nevědomě postoupí ve své změně v jinocha prvními poznáními. Výrazem toho bylo v dávných dobách ustřižení kštice vlasů – postřižiny, po nichž již ve společenství získali chlapci výrazně jiné postavení a byli přijati do katedrálních škol. Odděleně – v prostředí mužském – se dále vzdělávali v dovednostech, které mohli podle svého postavení v budoucnu potřebovat. Jinoši se na panském dvoře učili zacházet se zbraněmi, jízdě na koních nebo dvorní etiketě, včetně tance. Jejich vrstevnice v ústraní nejčastěji vyšívaly, učily se tanci a zbožnosti. Mladí v podhradích a ve městech získávali první zkušenosti v řemeslu svých otců, dívky tkaly a pomáhaly v kuchyni nebo hospodářství […]
Nová výstava na slovanském hradišti v Mikulčicích ukáže virtuální modely zdejších archeologických nálezů. Zobrazí je formou animací, holografických vitrín či rozšířené reality. Autoři výstavy tak chtějí demonstrovat roli moderních technologií v archeologii. […]
První velké pravdy o životě člověk poznává v dětství. Často nenápadně. Jako třeba to, že zoubky rostou dvakrát a po životě přijde smrt, píše ve fejetonu František Synek. […]
Předvečer čarodějné ohňové noci jsem tiše osamocen seděl v zahradní židli před právě zažehnutým krbem. Společnost mně dělali domácí kocouři. Starší Kubík lenivě doháněl svůj spánkový deficit na vedlejší židli, mladší Tulík využil mé obliby a hoden svého jména, pozornost to našich vnuků, se tulil se spokojeným vrněním na mém klíně. Oheň v domácím krbu se rozhořel a já se zaposlouchal do přicházejícího podvečerního ticha. […]
Uplynulý týden byl z řady prozaických důvodů velmi zajímavý. Něčím k jeho raritě přispěla příroda, něco se objevilo jako kometa na domácí i zahraniční politické scéně a zase zmizelo. Úvodem všeho byla první letošní bouřka, která se prudce snesla na rozkvetlou jižní Moravu. […]