Noční můra všech vinařů a zahrádkářů se po létech opět naplnila. Po týdnech krásných a teplých, doslova letních dnů, přišlo ochlazení s nočními mrazy. Po nich je, na ještě nedávno jasnou zelení nových listů okrášlené vinohrady, žalostný pohled. Zeleň se změnila v tabákovou hněď… […]
Před více než půl tisíciletím se v době Česko-uherských válek stala východní polovina Království českého, konkrétně území Moravy, Slezska i východních Čech místem krvavých bojů. Válku zahájil po uvalení papežské klatby na českého krále Jiřího z Poděbrad jeho zeť Matyáš Hunyadi, u nás známý spíše jako Matyáš Korvín, který se stal vykonavatelem trestné výpravy a postupně se svým vojskem i jako český spolukrál ovládl většinu jmenovaných území našeho království i Lužice. […]
Dnes už vím. Zázrak vzkříšení se může stát i v dnešní hektické době. Před velikonočními svátky posílám své fejetony známým a věrným čtenářům. Moje úhledné balíčky bývají nevšedním jarním dárkem i přáním a u mých přátel se těší velké pozornosti. Poctivé nebo jen náhodné čtení při listování malou knížkou mých krátkých zamyšlení nad životem jim přináší radost. A jak uvádí, nejednou i cukání koutků úst při louskání mých příhod a textů nebo slzu na krajíčku… […]
Rozbřesk a dopoledne Velikonočního, jinak též Červeného pondělí, skýtá pro chlapce a chlapy s pomlázkou v ruce potěšení v podobě návštěvy děvčat a tetiček během jarní koledy. Letos se i mně dostalo této příležitosti, byv vyzván snachou i mou velitelkou k doprovodu nejmladšího vnuka po obchůzce místo jeho tatínka, který měl službu ve svém zaměstnání. Úkolu jsem se rád zhostil a stal se pro dopoledne toho dne „agentem s povolením popíjet“! […]
Pěkně nám začal velikonoční týden. O Květné neděli se tradičně konala v našem farním chrámu Páně velikonoční zpověď. Místní pan farář ohlásil osm svých bratrů zpovědníků a milým slovem pozval věřící k vyznání svých hříchů a přijetí pokání. […]
Přestože po čase poledním krásně svítilo sluníčko, mrazivý předjarní vítr foukal z polí a od nedalekého lesa. Právě tam chvátala od posledních domů vsi skupina větších děvčat obklopená menšími dětmi. V čele průvodu, nesena vysoko nad jejich hlavami, předjarní krajinu, díky řadě teplých dnů dávno prostou jakýchkoliv zbytků sněhových jazyků, nahlížela Smrtka. […]
„Jak ten čas letí, nedávno jsme byli děti!“ Chtělo se mně zvolat ve chvíli, kdy jsem za domovními dveřmi spatřil naši starší vnučku a jejího brášku s dřevěnými houpacími kohouty. Dvanáctiletý kluk a jeho sestřička mně s láskou, jakou dovedou dávat jen děti a vnuci, vraceli dárek, který jsme jim s babičkou darovali v jejich nejútlejším věku. […]
V čase, kdy digitální fotografie v celém rozsahu převálcovala fotografii klasickou, jsem si, při zpracování úplně jiného tématu, po létech opomnění připomněl mnohým možná neznámé informace o zakladateli a šiřiteli fotografie v našich zemích. Tím propagátorem a osvětářem byl Wilhelm Horn. […]
Od Nového roku už 43. pracovní den až deset hodin sedím u svého počítače a postupně pěkně pomalu dle rychlosti technického zařízení skenuji až dvacet kinofilmů ze svého rozsáhlého fotoarchivu, čítajícího téměř 1.000 filmových pásů! Na Silvestra jsem si dal domácí úkol, ale po tom nemalém počtu odpracovaných dnů se mně tato formální, apatická a monotónní každodenní činnost už zajídá! […]
Krásně usměvavě a pohodově jsem spolu s kamarády přežil letošní masopustní svátky. Fašaňková obchůzka krojované chasy, mužáků a desítek maskovaných, většinou děvčat, zaplnila dědinu nevázaným veselím a zpěvem za doprovodu několika hudců. Průvod čítající jistě přes sedmdesát účastníků provázelo hřejivé sluníčko a před domy je vítali postávající domácí. […]