Týden se během večera sedmého dne překlápí do nového sedmidenní, které nabízí naději a volný prostor pro náš současný život. V něm se přetížená mysl brání přívalům špatných zpráv a snaží se ve věcech prostých a oblíbených hledat vlastní úlevu. Myšlenkový balanc se daří udržet jen nejsilnějším jedincům. Slabší propadají panice a určitému druhu apatie ke všemu novému a neblahému. […]
V tomto těžkém čase se již delší dobu snažím uvolnit myšlenky ze sevření strachu a obav co bude, když nebude na světě klid zbraní. Úmyslně se vyhýbám zmínce o zemi konkrétní a současně těžce zkoušené. Vždycky mně vadily války a lidské ztráty kdekoliv na Zemi. Vyhrazoval jsem se proti nim, padni, komu padni! Ne tak všichni veřejní činitelé. O to více mne dnes silně mrazí z jejich odpudivého vztahu ke všemu ruskému. […]
Ke konci masopustní doby tradičně patří takzvaný Tučný čtvrtek. Lidé se při něm mají nachystat na nadcházející fašankové veselí, které končí masopustním úterým. Letos ale tento den radosti získal příchuť zla, když na Ukrajinu vtrhla ruská vojska. Své pocity z něj popisuje ve fejetonu František Synek. […]
Našimi životy nás provází tiché a nenápadné věci, které si po celá desetiletí žijí vlastním životem a s pokorou sobě vlastní sledují každý den našeho bytí. Ze stovek těchto mlčenlivých souputníků býval dřevěný světlík nad vstupními dveřmi jednou z nich. Po celá desetiletí neslyšně pozoroval život v rodině z výhodné pozice dřevěného okna nad vstupními domovními dveřmi. […]
Během života pozemského získají lidé mnoho životních zkušeností, které někteří dovedou vtipně sdělit svým potomkům. O jednom takovém, a to ze strany své stařenky, mně vyprávěl kamarád. Jeho pramatka jednou začala vzletně uvádět své moudro: „Jirko, život je jak květinová louka!“ Můj kamarád se těšil, co bude následovat. Kdo by neměl rád květinové louky. Jenomže jeho babička, zkušená, moudrá, laskavá a pracovitá ženská, jak ji sám charakterizoval, pokračovala dál. […]
Země moravská se pyšní mnoha krásami a jedinečnostmi kultury, které ji odlišují od zbývajících historických částí Koruny české. Jednou z nich je udržování lidových tradic. Místní národopis patří i v počátcích 21. věku k výrazným znakům života v moravských obcích a mnoha městech, v rodinách i nejrůznějších spolcích. Pomyslný vrchol tvoří hudební, taneční a pěvecké kolektivy, jejichž členové se s vášní, láskou a oddaností věnují pěstování folkloru. K nejpřednějším z nich patří již sedm desetiletí orchestr, který v roce 1952 vznikl jako součást brněnského studia České rozhlasu. […]
Slunečné, byť mrazivé lednové dopoledne mne vylákalo do ulic trošku protáhnout u počítače lenošením ztuhlé tělo. Na vycházky do přírody a okolí dědiny se nechávám zlákat svojí paní skoro každé odpoledne. Chůzi bez cíle po asfaltu cyklistických stezek však příliš rád nemám, ale společná zimní procházka a pořádné protáhnutí nohou i plic určitě není v tomto období lenošení v teple domovů na škodu. Za tu hodinku na čerstvém vzduchu nezvyklé pozdně odpolední pobolívání nohou a šlapek chodidel stojí. A potom, prý šlapat chodník je lehké řemeslo… […]
Na stole voněla černá zabíjačková polévka, na Valašsku zvaná prdelačka. Vynikající chuť ovarového vývaru, vařených krup, vepřové krve a koření dle obliby, jsem doplnil stroučkem drobně nakrájeného česneku a čerstvým chlebem. Z talíře se vznášela typická vůně a přiznávám, že lepší zimní pochoutku v podobě polévky neznám! Je znakem toho, že po Novém roce nastal na dědinách čas zabíjaček. […]
Letos uplyne 1200 let od první zmínky o Moravanech. K roku 822 je zaznamenala stará franská kronika. Političtí činitelé slíbili oslavu významného jubilea. Veřejnost ale neví, co přesně se chystá, upozorňuje v dalším ze svých fejetonů František Synek, který čtrnáct let vedl Slovanské hradiště v Mikulčicích. […]
Skončil první týden nového roku. V časech běžných se během ledna i února vždy v sobotu večer rozzářily vyzdobené taneční sály. Nastala krásná doba masopustních veselic. […]