Fejetony Františka Synka

Promarněná šance

V loňském roce uplynulo 1200 let od první písemné zmínky o Moravanech. Jednalo se o významnou událost, kterou by jiné evropské národy, případně celé státy, náležitě oslavily a připomněly si tak svou identitu i bohatost svých kulturních kořenů. A co v našem případě? Bylo toto výročí náležitě připomenuto? Byly oslavy této významné události adekvátně využity k podpoře historického a kulturního odkazu našich dávných předků? Více v aktuálním zamyšlení Františka Synka. […]

Fejetony Františka Synka

Zrání

Čas velikonočního koledování je dobou pro pozorování proměny našich dětí. Chlapci kolem dvanácti let nevědomě postoupí ve své změně v jinocha prvními poznáními. Výrazem toho bylo v dávných dobách ustřižení kštice vlasů – postřižiny, po nichž již ve společenství získali chlapci výrazně jiné postavení a byli přijati do katedrálních škol. Odděleně – v prostředí mužském – se dále vzdělávali v dovednostech, které mohli podle svého postavení v budoucnu potřebovat. Jinoši se na panském dvoře učili zacházet se zbraněmi, jízdě na koních nebo dvorní etiketě, včetně tance. Jejich vrstevnice v ústraní nejčastěji vyšívaly, učily se tanci a zbožnosti. Mladí v podhradích a ve městech získávali první zkušenosti v řemeslu svých otců, dívky tkaly a pomáhaly v kuchyni nebo hospodářství […]

Fejetony Františka Synka

FEJETON: Symfonie čarodějného večera

Předvečer čarodějné ohňové noci jsem tiše osamocen seděl v zahradní židli před právě zažehnutým krbem. Společnost mně dělali domácí kocouři. Starší Kubík lenivě doháněl svůj spánkový deficit na vedlejší židli, mladší Tulík využil mé obliby a hoden svého jména, pozornost to našich vnuků, se tulil se spokojeným vrněním na mém klíně. Oheň v domácím krbu se rozhořel a já se zaposlouchal do přicházejícího podvečerního ticha. […]

Fejetony Františka Synka

Kterou filmovou roli bych si dnes rád zahrál

Brzy po Velikonocích jsem dostal z redakce jednoho nejmenovaného deníku anketní otázku: „Kdybych mohl, kterou filmovou roli bych si rád zahrál?“ Bez velkého rozmýšlení jsem uvedl jména mých dětských idolů Old Shatterhanda a jeho rudého bratra Vinnetoua. […]

Fejetony Františka Synka

Trochu jinak prožité Velikonoce

Mně známo i neznámo proč, stal se ze mne vlažný křesťan. V existenci Nejvyššího věřím, přesto v určité etapě života jsem přestal navštěvovat bohoslužby a duchovním povinnostem se raději věnuji neokázale v největším Božím chrámě světa, jímž je pro mne příroda. Oblažen její krásou, v ní nejčastěji osamocen, ale přesto se svým nejvyšším Pánem, v modlitbách i úvahách přemítám o složitostech současného světa i o svém poslání a údělu v životě, jehož kruh se pomalu uzavírá… […]

Fejetony Františka Synka

I věci mají svůj život aneb Starý sekretář vzpomíná

Seděl jsem u starého sekretáře, který můj rodný dům zdobí, co pamatuji. Vlastně o něco déle. Do domu „přišel“ ještě dříve než já. Slavili jsme v rodinném kruhu narozeniny mé maminky, již požehnané osmdesáté šesté. V jednom okamžiku jsem opakovaně dlaní přejel po tmavě hnědém leštěném povrchu starého nábytku a cítil jsem, jako by prastarý kus dřeva ke mně tiše promluvil. […]

Fejetony Františka Synka

Jak mít radost v těžkých časech aneb Kuličky a ženy parádnice

V dnešní složité době je stále těžší udržet myšlenky dětí v dostatečné vzdálenosti od událostí na Ukrajině. Děti jsou zvídavé, starosti dospělých chápou jinak a vlastně je možná vůbec nechápou. I ve svém volném čase je dovedou z hlavy jen těžko vytěsnit. Nám se to s vnuky podařilo u staré jarní hry s kuličkami, kdysi pány kluky zvané hazard. […]